Vladimír Slovák – Jehlička
krajský legát Kmene dospělých
Co na kraji dělám
Má funkce v krajské radě jako zástupce za kmen dospělých spočívá v komunikaci napříč krajem mezi členy Oldskautů, KRJ a náčelnictvem OS.
Stále se snažím prohlubovat komunikaci odspodu směrem nahoru. Proto je i mou snahou pořádat setkání vůdců klubů, okresních legátů, jejich zástupců a popřípadě i náčelníka kmene dospělých a také předsedy krajské rady. Cílem je poznání všech zástupců našeho kraje, jejich vize a informace o jejich činnosti v klubech a okresech. Takováto setkání jsou velice důležitá pro další spolupráci zástupců z řad OS směrem k vyšším organizačním jednotkám.
SKAUTSKÝ ŽIVOT
Skautovat jsem začal v roce 1968 jako desetiletý, kdy jsem toho roku složil nováčkovskou zkoušku a zároveň i vlčácký slib.
V následujícím roce jsem složil slib skautský a po násilném zrušení v roce 1970 jsem i s ostatními, kteří chtěli pokračovat v naší činnosti, začal skautovat vzhledem k politické situaci pod jinou hlavičkou. Naši vedoucí i s oddíly odešli pod vodní sporty se základnou na Velkém Dářku.
Ale tato krásná doba, kdy jsme si mysleli, že se skryjeme a budeme skautovat dál, netrvala dlouho. Přichází opět zákaz a tak se hledá další možnost, jak skrytě skautovat. A přichází nabídka vstupu do Turistického oddílu mládeže (TOM), kde skoro všichni skauti vydrželi až do roku 1989.
Já jsem do TOMu již od roku 1973 pravidelně nechodil, jelikož jsem odešel do Světlé nad Sázavou, kde jsem se učil tři roky jako brusič skla. Ve Světlé jsem po vyučení pracoval až do roku 1980. Ale i v této době učení a práce, která trvala sedm let, jsem mezi učni našel skauty ze Světlé a okolí, se kterými zakládáme ilegální oddíl s 26 členy děvčat a chlapců.
Scházeli jsme se v zahradním domku rodičů jednoho spoluučně, kde jsme na dlouhých sedm let měli zázemí.
Po celou již zmiňovanou dobu, vždy když jsem přijel domů, jsem nezapomněl navštívit mého druhého tátu (jak jsem mu říkal) Bojdíka Tomana.
A také když jsem přijel domů a byla u Tomíků nějaká akce, tak jsem se rád zúčastnil, pokud mně to čas dovolil.
Přichází rok 1989 a sametová revoluce, kdy se znovu otevírá možnost obnovit skautské hnutí, ale já už od již zmiňovaného roku 1980 pracuji ve Žďase v nepřetržitém provozu a nemohu naplno znovu začít skautovat, ale i přes tuto práci v roce 1994 přicházím do již založeného přístavu vodních skautů Racek a to do 4. oddílu vodních skautů na Veselské ulici.
Zde se zapojuji do dění přístavu a 4.oddílu a rovněž v tomto roce skládám čekatelskou zkoušku.
V roce 1995 4. oddíl v čele s Božetěchem Tomanem a dalšími členy odchází z přístavu Racek a zakládá samostatný Přístav vodních skautů s názvem ,,SARENSIS”, kde je zvolen kapitánem přístavu Božetěch Toman. Vznikají zde čtyři oddíly – oldskautů, dva chlapecké oddíly a jeden dívčí, který je pěším oddílem.
Zde v oddíle chlapeckém pracuji jako zástupce vůdce oddílu, kde působím až do roku 1996, kdy skládám v Brně Králově Poli vůdcovskou zkoušku a v tomtéž roce jsem absolventem Ekumenické Lesní školy ve Slatiňanech.
Rovněž v tomto roce po přístavním sněmu v listopadu jsem zvolen kapitánem přístavu až do roku 2013.
Od roku 1997 pracuji v instruktorském týmu jako jmenovaný instruktor ekumenického čekatelského kurzu Sursum Korda a po rozdělení tohoto kurzu na dva samostatné kurzy Sursum a Korda rovněž jako instruktor v týmu Kordy.
V roce 2013 po sloučení přístavů ve Žďáře nad Sázavou působím v klubu Os na přístavu Racek a od roku 2011 jako volený člen a zástupce krajánka Oldskautů v kraji Vysočina a člen poradního sboru.
Od roku 2013 jsem po krajském sněmu v Jihlavě zvolen krajánkem za kraj Vysočina pro kmen Os až do dnes, již třetí období.