Vrcholy Čtyři palice a Devět skal pro mě vždy představovaly výzvu. Zejména cyklistickou, protože tenkrát, před dvaceti lety, pro mě i mého kamaráda znamenal výlet z České Třebové náročnou stokilometrovou túru. Po spoustě kratších cyklovýletů jsme nabyli sebevědomí a jedno sobotní dopoledne se vydali směrem na Litomyšl, Poličku a dále do skal. Po silniční části navazovala terénní část, kde jsme většinu času kola tlačili a naše tempo kleslo na rychlost pohodového pěšího výletu.
Po vytrvalém boji s kořeny a kameny jsme vrcholy Čtyři palice a Devět skal dobyli. Terénní úsek nás však natolik zpomalil, že cestou zpět jsme v Poličce byli až okolo deváté hodiny večer a před Litomyšlí už jsme cestu vzdali a nechali se dovézt auty domů. Těžko lze tedy považovat takovou cestu za dokončenou, když to člověk vzdá před cílem. Holt cesta na vrcholy Žďárských vrchů je nelehká, klikatá a plná nástrah.
A stejně tak i cesta ke Čtyřpaličaté nášivce, po které jsem zatoužil hned na prvním víkendu, není jednoduchá ani přímá. Skaut musí pro její získání nabrat zkušenosti, načerpat znalosti a prokázat schopnost jejich aplikace mimo jiné obhájením projektu.
Je mi velkou ctí, že jsem svoji cestu na Čtyři palice po 20 letech dokončil složením čekatelské zkoušky na hájovně Orlovy, nedaleko místa konání prvního skautského tábora. Děkuji týmu Čtyř palic za společně strávené chvíle plné inspirace, a za ukázání toho, jak se
skauting za 20 let, co jsem v něm nebyl aktivní, změnil k lepšímu.
Zdar!
Cvrček
Středisko Datel, Kostelec nad Černými lesy