aneb jaký byl první ročník VRAPu
Někdy v loňském roce vznikla díky Australanovi (koordinátorovi výchovných zpravodajů) myšlenka na uspořádání jakési přehlídky družinovek. Už dříve jsme přemýšleli nad formou rádcovského vzdělávání, které v rámci junáckého kraje Vysočina chybělo. Pod “krajem” se koná čekatelák i vůdcák, tak proč ne rádcák?
Jednoho krásného dne jsme dali dohromady tým a začali jsme řešit, jak bude rádcák vypadat. Jakou zvolit formu, pro jakou věkovou kategorii, resp. pro jaký věk bude náš rádcák, co budeme požadovat, co potřebujeme komunikovat a komu, kdy rádcák proběhne a tak dále.
Ale také jsme museli náš rádcák pojmenovat. Zvolili jsme VRaP (Vysočina – Rádci a Podrádci) s podtitulem Pojď to s námi rozbalit.
Rozbalili jsme to hned od pátečního večera, kdy jsme se sešli v klubovně žďárských skautů. Celou akci zahájil Bejza ochutnáním nemastné, neslané a prázdné tortily – wrapu, ovšem s přáním, aby se ty tortily během společného víkendu naplnily a my je mohli kvalitně zabalit. Seznamovačky prolomily ledy mezi 16 účastníky, mentory (takto jsme nazývali vedoucí či oddílové rádce našich účastníků) z Jihlavy, Přibyslavi, Havlíčkova Brodu, Velkého Meziříčí, Batelova, Pelhřimova a týmu pořadatelů VRaPu. Po sušence, zvířecí pantomimě či poznávacím bingu panovala pohodová atmosféra s trochou očekávání, co bude následující den. Zvládli jsme promluvit s mentory a vysvětlit jim jejich velmi důležitou roli (hodnocení družinovek, poskytování zpětné vazby a strávený čas spolu se svými rádci a podrádci). Pak už se hrálo na kytary, zpívalo, hrály se deskovky.
Sobotní den začal rozcvičkou a šlo se na to. Dopoledne jsme zvládli dvě družinovky přichystané pro věkovou kategorii vlčat a světlušek a dvě družinovky pro skautky a skauty. Po obědě a poledňáku jsme pokračovali v podobném duchu. První schůzky byly možná trošičku rozpačité, stydlivější, ale postupně se rozjížděly, tak jak to umí rozjet všichni skauti. Navečer se tempo zpomalovalo, poslední schůzky už byly unavenější. Každopádně všichni VRaPáci se se schůzkami popasovali s velkou grácií. Každá dvojice naplánovala, připravila schůzku, zrealizovala ji před (v podstatě) neznámými lidmi a zhodnotila ji. Rádci ji nehodnotili sami, ale vyslechli si hodnocení mentorů i pořadatelů tohoto rádcovského setkání. Klobouk dolů před účastníky i mentory! Bylo to náročné. Díky za výdrž a soustředění. Večerní program byl již odpočinkový – promítání fotek z jamboree s besedou a pak večerní čajovna. Ćajovna se nesla v duchu diskuze nad problémy v oddíle, sdílení zkušeností, nápadů na družinovou činnost, ale také popíjení čaje, kakaa, domácích sirupů … Zkrátka takový užitečný a pohodový pokec.
V neděli nás čekal zamýšlecí duchovní program s Mužem, který sázel stromy s následnými volitelnými programy (hry do oddílové činnosti, patroni skautů, rukodělky v oddíle, botanická vycházka). Nakonec jsme si celou akci zhodnotili a přemýšleli, čím se nám podařilo tortily naplnit a zabalit. Na úplný závěr jsme wrap opravdu naplnili a zabalili dle naší představy a snědli ho.
A mne nezbývá, než popřát účastníkům a mentorům prvního ročníku VRaPu, aby jejich schůzky byly opravdu chutné, pestré, plné, ale tak akorát jako ty wrapy, co jsme snědli k nedělnímu obědu.
Díky účastníkům, mentorům, týmu, kuchaři a dalším, kteří pomohli udělat VRaP tak skvělým, jaký byl.
Pojď to s námi rozbalit v listopadu 2024.
Mikro